Už mockrát jsem se  pokoušela zhubnout, ale pořád mi to nejde. Můj problém je v jídle, dostanu prostě najednou šílený hlad a sním vše na co přijdu, míchám sladké a slané, co najdu doma, když jsem zrovna venku, tak provedu "nájezd" na nejbližší obchod a koupím všechno možné a cpu se dokud nejsem přecpaná, pak je mi zle a cítím se hrozně. Nejhorší je, že moc dobře vím, jak bych se měla stravovat, ale vydržím u toho jen pár týdnů, někdy jen pár dnů. Když jsem byla svobodná, bezdětná, tak jsem neměla problém nějaké to kilo sundat, váhu jsem si dokázala udržet dlouhodobě, co jsem se vdala a postupně se mi během 5 let narodily dvě děti, tak už to nedokážu. Připadá mi, jako bych se cítila prázdná a snažila se zaplnit... Přitom si ani nemám na  co stěžovat, mám šikovné zdravé děti, manžel slušně vydělává a mě se po mateřské podařilo najít práci, ve které jsem spokojená. S manželem si i po 10 letech máme pořád co říct, zasmějeme se,  naše manželství funguje bez větších problémů, sem tam nějaký mráček se objeví, ale u koho ne...Máme společné zájmy, ale zároveň dáváme jeden druhému volnost pro své osobní zájmy a přátele. Někdo by řekl, že mám vše co si žena může přát, ale co mi tedy chybí? Zhubnout chci a to moc, nejen kvůli sobě, ale i kvůli mému muži, byly doby, kdy mi vyčítal jak vypadám a já vždy po tom byla přesvědčena, že to dokážu, už jen abych mu ukázala, že to dokážu, ale stejně jsem vždy spadla do stejného kolotoče. Teď už mi nic neříká, asi si říká, že to nemá cenu. Možná i to mne přinutilo se začít něco se sebou dělat a překvapit nejen ho, ale i sebe a své okolí. Nevím, ale jak dlouho mi to vydrží, už nevím, jestli si můžu věřit, což je hrozná představa.... Hubnutí prý začíná v hlavě, jak ho tam mám ale dostat?